Božena Němcová

Božena Němcová, původně Barbora Panklová, se narodila roku 1820 ve Vídni, ale její rodina se brzy přestěhovala do Ratibořic. Byla česká spisovatelka a je považována za zakladatelku novodobé prózy. Mladou Boženu Němcovou velmi ovlivnila její babička, kterou později použila jako vzor pro svou postavu v románu „Babička“. Ve svých sedmnácti letech si vzala Josefa Němce, se kterým ale měla nešťastné manželství. Božena měla s Josefem tři syny a jednu dceru a kvůli Josefově povolání se neustále stěhovali. Jelikož její manžel později o své zaměstnání přišel, živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, ale ani to ji nepomohlo od chudoby. Božena Němcová se za svého života sblížila s vlastenecky smýšlejícími spisovateli a májovci. Zemřela roku 1862 v Praze a místem jejího odpočinku se stal Vyšehrad.

"Čistota je půl zdraví a veselost celé. "

"Člověk bývá sám svým škůdcem."

"Dobrota srdce okrašluje tvář."

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

"Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství - avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem."

"Manželství musí být rovnost smýšlení a citu, stejná vzdělanost, obapolná důvěra a neomezená svoboda."

"Nemohu nenávidět toho, kdo mi už jednou byl milý."

"Úcta se nezískává hrdostí, nýbrž láskou."

"Upřímný přítel je ten, kdo Tě napomene, kdo Ti řekne pravdu do očí; toho si važ!"

"Zdárná rodina je ten nejkrásnější dar Boží. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece vspolku nejčistší souhlas."

"Žena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahocennou perlu; dřív však musí vědět, že spočívá na dně vlastního srdce, tam že se musí pro ni ponořit!"