Moc

Recenze knihy Moc

Přede mnou na stole leží dvě knihy. Obě jsou od Rhondy Byrne. Tajemství z roku 2006 a Moc z roku 2010. Je Moc jen slabým odvarem Tajemství, vylepšuje ho nebo jej překonává?  Odpověď se dozvíte v této recenzi.

První pohled

Pro někoho u knihy naprosto nepodstatné, ale stojí za to alespoň se o tom zmínit. Tajemství je graficky podobné spíše nějaké kronice. Jak přebal, tak stránky jsou hnědé. Moc má červený přebal a různobarevně (ovšem decentně) stylizované stránky. Je v ní podstatně více obrázků, než v Tajemství. Možná proto má Moc o více než 50 stran více. Ale dost bylo o vzhledu, důležité je přeci, co je vevnitř.Moc vs Tajemství

Moc vs Tajemství

Podle mě název knihy Moc neodpovídá obsahu. Při pojmu moc se většině Čechů a Slováků vybaví něco negativního, čím lze prosadit svou. Trochu nešťastné, když vezmete v potaz, že nejpoužívanější slovo v knize Moc je jednoznačně slovo „láska“. Originál "The Power" zní v angličtině přece jen lépe. Já bych knihu pojmenoval „Síla“, a pokud bych byl autorem, tak „Síla lásky“. O ničem jiném kniha není. Možná by pak název knihy zněl až příliš kýčovitě a proto se autorka a vydavatel rozhodli nad v angličtině neutrálním výrazem „The Power“. Samozřejmě v názvu nesmělo být vynecháno slovo Tajemství, aby všem došlo, že se jedná o nástupce knihy Tajemství, která měla a má velmi pěkné prodeje.

Prodeje tak pěkné, že až znehodnotily poselství v knize. Ano. Kniha se prodávala tak dobře, tolika lidem pomohla a stala se tak slavnou, že mnozí „duchovní“ lidé ji začali odmítat jako komerční a zkaženou záležitost. Co naplat, že mě osobně a mým blízkým kniha neskutečně pomohla. Já jsem díky tajemství zvládl bravurně druhou fázi v životě. Více o těchto fázích se dozvíte zde.

Nepopírám touhu některých lidí pořádně si na názvu Tajemství namastit kapsu. Různých knih, které se tak tvářili nebo z Tajemství vycházely, bylo i na mě moc. 

Ale opravdu platí, že co se dobře prodává, tak přece nemůže být z hlediska duchovna v pořádku?

Tak trochu mi to připomíná pasáž z Tajemství, kde se píše o tom, že duchovní člověk, který je švorc není bohatý. Že materiální bohatství je součástí celkového bohatství člověka. Také jsem měl odpor k penězům a naštěstí jsem se ho již zbavil. Nebylo to díky Tajemství, ale díky Nealu Donaldu Walschovi a jeho knize Bohatství spokojeného života.

Mně osobně finanční úspěch tajemství nevadí, ba naopak mně imponuje. Ukazuje, že je možné skloubit duchovno a světský úspěch. Co bylo také Tajemství vytýkáno, byla jeho přílišná „americká mentalita“. To znamená přílišný tlak na pozitivní myšlení (např: "Cítím se naprosto hrozně, musím s tím hned teď něco dělat, nesmím se cítit špatně"). Proč jsem se tak rozepsal o Tajemství, když píšu recenzi o moci? Protože vás určitě zajímá, zda je Tajemství jiné a v čem. Proto čtete tuto recenzi, je to tak?

Odpověď

Moc je jiná než tajemství. Autorka za ty čtyři roky dospěla. Očividně ji už při psaní Moci netrápily takové finanční problémy jako během psaní Tajemství (proč asi? :-D). Jde to ta knize znát. To, co jsem já osobně Tajemství vyčítal, tedy přílišné zaměření na auta, domy, bankovní účty, tedy hlavně na sebe a své problémy, výrazně ubylo. V knize to pořád je, protože to je v životě důležité. Každý z nás se to musí jednou nebo později naučit. Ovšem kniha Moc se daleko více zaměřuje na lásku, jak ji dávat a hlavně, že ji máme dávat nepodmíněně, nevypočítavě.

V knize je asi 100 krát v různých variacích napsáno, že nejdříve musíme dát, abychom mohli něco dostat. A to je SVATÁ PRAVDA. Možná proto jsem si knihu tak zamiloval. Autorka také často popisuje, že ona sama se neustále snaží zvedat vibrace ostatních lidí. Přestala myslet na sebe a své problémy a snaží se pomoci druhým.

Pojďmě to udělat taky! 

Samozřejmě kniha Moc má i svá negativa. Nucení se k pozitivnímu myšlení sice ubylo, ale pořád tam je. Dle mého názoru se nemáme nutit cítit se dobře, ale prostě situaci přijmout. Proč bych nemohl mít špatnou náladu, když vím, že ta situace má nějaký smysl, i když je to nepříjemné a bolí to?

Co je to za smysl, poznáme většinou až časem. Toto nepochopení špatné nálady a snahy ji změnit je ovšem v Moci daleko méně, než v Tajemství. V jedné části dokonce autorka píše, že není nic špatného na tom, cítit se špatně. Dalším mínusem knihy Moc je, že není úplně pravda to, že vše, co se děje v našem životě, jsme si přitáhli. Respektive ndá se říci, že pokud se nám něco špatného stane, tak to je chybou v našem myšlení. Někdy se prostě „špatné“ věci stanou a my za to nemůžeme. Také ne všechny "špatné", jsou doopravdy špatnými - více zde.

Co na Moci oceňuji, je fakt, že je v ní mnoho inspirativních nápadů a myšlenek, které mi pomohly vyjasnit si některé věci (např. procentuální rozdělení pozitivních a negativních myšlenek a důležitá 51% hranice, kdy dojde k převrácení pomyslného jazýčku vah).

Závěr

Po přečtení a vzhlédnutí Tajemství jsem měl trochu pochyby o autorce Rhondě Byrne. Přece jen Tajemství vycházelo z názorů, myšlenek a života mnoha lidí a tak trochu to vypadalo, jako by se Rhonda Byrne na jejich úspěchu svezla. Po přečtení Moci musím přiznat, že to není pravda. Něco na Rhodně Byrne prostě je. Možná to je v tom, že dokáže hluboké duchovní pravdy vysvětlit jednoduše tak, aby je všichni pochopili. Na závěr chci Rhondě poděkovat za skvělou knihu, která bude dle mého názoru také úspěšná a vydělá autorce i jejímu okolí mnoho peněz, což jim všem upřímně přeji.

Rhonda v knize Moc dokazuje, že je o pořádný krok blíže pochopení toho, že to není jen o tom, co chci já. Je to především o tom, co je pro nás pro všechny nejlepší.